Umělecká ztvárnění přelomových okamžiků stranické verze československých dějin

Minulost je obvykle předávána ve formě příběhů, které mají za cíl ozřejmit původ určité společnosti, národa či politického hnutí. Zároveň se od jejího výkladu odvíjí hodnoty, jež jsou a budou prosazovány. Diktatura československého socialismu vedená komunistickou stranou stála na pojetí národních dějin jako střetu lidu a pánů, na stavění pomníků hrdinům tohoto boje a pietě za jeho oběti. Zápletka takového příběhu vyžadovala stanovení klíčových zvratů, okamžiků, na kterých se měly dějiny “lámat”. Přesně tyto okamžiky se staly námětem umělců tvořících v souladu s poptávkou stranického vedení. Pojďme nahlédnout na vybraná místa dobovou optikou tvůrců vykreslujících Komunistickou stranu Československa (KSČ) jako dědičku “velikých tradic českého národa”.

SPUSTIT MAPU

Mapu vytvořili

Bohumil Melichar

Koncepce a texty

Ústav pro studium totalitních režimů

Michaela Brejcha

obrazová příloha a texty

Národní muzeum

Jolana Tothová

obrazová příloha a texty

Národní muzeum

Matěj Märc

Rešerše, texty

Ústav pro studium totalitních režimů

Jakub Ferenc

UX design a programování

Ústav pro studium totalitních režimů

Cíle mapy

Mapa, do níž hodláte vstoupit, zobrazuje výběr míst, které byly z pohledu stranických teoretiků a propagandistů dějišti klíčových událostí v oficiální verzi národních dějin. Snaha o vytvoření působivé prezentace těchto příběhů vedla k vytvoření poptávky státu a strany po uměleckých dílech ztvárňujících slavná vítězství, budovatelské úspěchy či okamžiky mučednického sebeobětování. Socialistické umění, skrze něž lze spatřit minulost konkrétních míst, vznikalo pod rukama tvůrců pomáhajících modelovat socialistické hrdiny stejně jako obrazy utrpení “dělnické třídy”. Vynesení těchto událostí na mapu Československa, jejich popis jazykem dobových propagandisticko-popularizačních materiálů, spolu s příklady jejich uměleckého ztvárnění ukazují, jak vypadaly národní dějiny v očích stranických ideologů a jakým způsobem se jimi snažili symbolicky osidlovat krajinu státu i mysli jeho obyvatel. Díla, která zde prezentujeme, se staly součástí sbírek muzeí Klementa Gottwalda, V. I. Lenina či Julia Fučíka a mohly se objevit v expozicích hrdě se hlásících ke konkrétnímu “politickému poslání”.

Metodika a přílohy

Kategorie

Mapu jsme rozdělili do několika vrstev. Ty by měly usnadnit orientaci, nejde však o přesně definované a pevné kategorie: některá místa jsou obtížně zařaditelná, klasifikace se v některých případech překrývá. Základním smyslem mapy je, aby nám pomáhala klást si otázky, které se můžete pokusit zodpovědět prostřednictvím výstavy, svých vzpomínek či rozhovorem s pamětníky.

Feudalismus (800–1848)

Vrstva pokrývající klíčové události “dějin třídních bojů” v dlouhém období od 9. století do poloviny 19. století. Toto období bylo dle výkladu československých dějin na základě historického materialismu strukturováno do několika období: raného feudalismu zahrnující přechod mezi otrokářsko-kmenovou společností a vznikem lenního a nevolnického systému, vrcholného feudalismu s klíčovou etapou v podobě husitského hnutí a pozdního fáze tohoto období, pro kterou mělo být typické tuhé nevolnictví, kulturní a germanizační tlaky a selská povstání proti nim.

Raná fáze kapitalismu a obrození národa (1848-1890)

Počátek průmyslové revoluce a vznik továrního dělnictva. Třídní boje dle stranického výkladu splývaly s národnostním napětím mezi českou a německou (slovenskou a maďarskou) buržoazií i mezi českým nebo slovenským dělníkem a německým továrníkem. Ve vrcholné fázi tohoto období se však “proletariát” politicky emancipuje od zbytku národního hnutí střední třídy a zakládá vlastní politické a spolkové organizace.

Vrcholná fáze kapitalismu (1890-1930)

Dělnické hnutí skrze sociální demokracii prosazuje vlastní “třídní zájmy”. Dějinám dominuje střet mezi proletariátem a “buržoazií”. Za klíčové události může být považováno vyhlášení první světové války, která je označena za imperialistickou, zrada vůdců sociální demokracie a ukradení revoluce 1918 československou elitou, která cíleně zastavila socializaci nové republiky. Pro další dějinný vývoj je důležitý vznik samostatné komunistické strany v Československu.

Konečná krize kapitalismu (1930-1945)

Období velké hospodářské krize a druhé světové války se stalo destruktivní epochou kolapsu kapitalismu. Nezaměstnanost, sociální problémy a dělnické nepokoje měly dle stranických propagandistů vést ke stupňujícímu se třídnímu boji pod praporem KSČ. Podobně se měla strana stát vůdčí silou odporu proti Mnichovské dohodě, nacistické okupaci a v procesu osvobození v součinnosti s Rudou armádou.

Národní revoluce (1945-1948)

Období vzniku národní fronty, poválečné rekonstrukce a postupného převzetí moci ze strany KSČ, které vyvrcholilo požadavky na důslednou socializaci, plánování v oblasti hospodářství a následnou likvidací tzv. „buržoazního pokusu o puč“ v únoru roku 1948 a převzetím moci ze strany KSČ.

Budování základů socialismu (1948-1970)

V říjnu 1949 parlament schválil návrh československého prvního pětiletého plánu, jehož cílem byla soustavná přestavba národní ekonomiky na centrálně řízený a plánovaný systém. Jasnou prioritu dostal těžký průmysl, strojírenství a také těžba uhlí či železné rudy. Zemědělství mělo získat ráz moderní velkoprodukce sloučením jednotlivých statků v družstevní velkopodniky. Zvláště období přelomu 40. a 50. let provázely represe spojené s tzv. třídním bojem proti “národní buržoazii”. V polovině 50. let sice přišlo určité zmírnění nátlaku i snaha o dílčí změny v ekonomice ve prospěch spotřebního průmyslu a zemědělství. Ve druhé polovině 60. let se uvažovalo o hluboké reformě systému, která však byla potlačena “zdravými silami” uvnitř KSČ a sovětskou intervencí v srpnu 1968.

Reálný socialismus 70. a 80. let

Revoluce měla být ukončena a socialismus dosažen již v roce 1960, nicméně brzy poté se rozvinulo reformní hnutí uvnitř strany. Události spojené s jeho potlačením vojsky Varšavské smlouvy musely být překonávány. Vedoucí činitelé KSČ tedy mohli mluvit o klidném životě v socialistické společnosti až od 70. let, ve kterých byl oficiálně zdůrazňován technický pokrok zosobněný například jaderným programem či kosmickými lety, stabilní životní úroveň. Na politické scéně se mělo odehrávat neustálé upevňování “soudružských” vztahů se SSSR.

Jak se zapojit do projektu?

Chybí vám na mapě nějaké místo, které dobře znáte a s tématem souvisí? Budeme rádi, když nám dáte vědět.

Napište nám